Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaroslav Foglar

Ze života Jestřába I - dětství

 

Jindřich Foglar a Marie Fišerová krátce před svatbouJindřich Foglar a Marie Fišerová krátce před svatbou

 

Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Benátské ulici číslo 3 (Praha - Podskalí). Tento dům nazýval Jestřáb pochmurným a často o něm vyprávěl dvě zkazky - o zmizelém dítěti a o otci podivínovi, který si jednou vystrojil vlastní pohřeb. V roce 1910 se Foglar s rodiči přestěhoval do Předlic u Ústí nad Labem, kde získal jeho otec zaměstnání. Jindřich Foglar pracoval u České obchodní společnosti, a ta mu nabídla zvýšení příjmů. Ten tuto nabídku přijal a jeho povinností se stalo ježdění s uhlím po Čechách. Jednou se však stalo, že na své cestě v Novém Bydžově dostal silný srdeční záchvat. Foglarovi se odstěhovali zpět do Prahy - Nuslí ke příbuzným. Jindřich Foglar se začal léčit a někde si přečetl o začínajících lázních Poděbrady. Rozhodl se tam jet a bohužel, díky malým zkušenostem lázní to bylo jeho rozhodnutí poslední. Údajně dostal napoprvé moc silnou lázeň. Otec Jindřich Foglar zemřel 17. července 1911, kdy Foglarovi byli pouhé 4 roky.

 

Dům, ve kterém se Foglar narodil (Benátská 3)Dům, ve kterém se Foglar narodil (Benátská 3)
Vitráž umístěná v roce 2007 na domě v Benátské ulici 3Vitráž umístěná v roce 2007 na domě v Benátské ulici 3

 

Z Poděbrad se přestěhovali zpět do Nuslí. Tam bydleli v rohovém domě ve Svatoplukově ulici s výhledem do ulice Oldřichovy. Nedaleko byla Jaromírova ulice a tudy jezdila čtyřka (elektrika = tramvaj). Blízko se také nacházela foglarova oblíbená místa na Vyšehradě. Sem umístil i Červený dolík v knize Hoši od Bobří řeky.

Nedlouho poté začal Foglar chodit do školy. Měl pana učitele Tyla, kterého později spodobnil v knize Když Duben přichází jako chápavého Kováře. Foglar měl školu rád a dobrovolně vypracovával i úkoly „z pilnosti“. Protože pak byl dáván za vzor, stalo se i, že mu nějaký spolužák sešit s těmito úkoly roztrhal. Foglar však nelitoval peněz, koupil si nový sešit a pokračoval ve psaní dále. V této době začala na rodinu doléhat finanční tíseň, protože dřívější úspory i peníze, které dostali po smrti Jindřicha Foglara, ubývaly. Nebyl to jediný problém. V té době vypukla první světová válka.

 

Dům ve Svatoplukově uliciDům ve Svatoplukově ulici

 

Foglarova maminka se rozhodla situaci řešit a koupila malé papírnictví na Korunní třídě na Vinohradech. Protože celý den byla daleko od Nuslí, starala se o děti babička. Foglar na toto období vzpomíná spíše jako na horší. V této době vypukla naplno válka a pana Tyla odvedli. Foglara se to tolik nedotklo, protože se stěhovali na Vinohrady, kde získali byt. Do druhé třídy tedy začal chodit na Vinohradech. Třídním učitelem byl Josef Vlach, který byl v knize Když Duben přichází vypodobněn jako zatrpklý Havlík. Podobně se Jestřáb inspiroval při psaní Boje o první místo. Chudý chlapec Věnceslav Lanc byl ve skutečnosti spolužák Haman, který skutečně zemřel. Další tři roky zůstal třídní učitel nezměněn. Až na měšťance se dařilo Foglarovi pod vedením učitele Stuny lépe. A pan učitel Synek jednou pronesl památnou větu: „Hoši, jestli se bude někdy o někom z vás v životě mluvit, tak to bude tady o Foglarovi.“ Podobně ho ocenil i ředitel školy Čihák, který mu podepsal sešity s jeho úhlednými a pravopisně správnými „sloháky“.

 

Dům 732/16 na Korunní tříděDům 732/16 na Korunní třídě Pamětní deska na domě na Korunní třídě, kde Jestřáb bydlel po většinu svého životaPamětní deska na domě na Korunní třídě, kde Jestřáb bydlel po většinu svého života

 

V domě na Korunní ulici bydlelo několik dalších dětí a některé se později dostali i do knih, např. do Historie svorné sedmy. Jedním z Foglarových kamarádů byl i Karel Šmídek. V souvislost s ním uvedu jeden příběh. Karlova sestra jednou potřebovala napsat detektivku. Řekla, že když jí ji napíšou, dostanou oba korunu. Tak Foglar vymyslel hrůzostrašnou detektivku o milionáři. Vymýšlel ji převážně sám, protože Karel byl lajdák a na učení a psaní trochu „levej“. Karel potom pouze opsal Foglarův výtvor do notýsku a Mařka (sestra) dala tu korunu jemu. Tak byl Foglar o svůj první honorář za své dílo vlastně okraden. Dalším kamarádem byl Jarda Pacovský. S ním prožil upřímné přátelství, a když se s ním po třech letech loučil, tak brečel. Tuto scénu vypodobnil v Přístavu volá, kde se Jiří Dražan loučil s Láďou Vilemínem. Podobně událost, kdy si Jiří v téže knize spoří na kolo je z Foglarova života. Jestřáb si tvrdě vydělával, nosil nájemníkům popel na skládku, půjčoval knihy jeden čas i nabízel nové knihy Městské knihovně. Jednoho dne se mu sen splnil, koupil si kolo. Cestou z něj sice spadl, ale nic se mu nestalo.

Díky svému výbornému chování byl Foglar roku 1920 poslán jako zástupce své školy na dva měsíce do Švýcar s Československým červeným křížem. Třetího září tedy Foglar místo školy jel z Vršovic vlakem 202 na svou cestu. Každý z hochů, který tam jel, byl přidělen do nějaké rodiny. Foglarův cíl byla vesnice Valleyres, konkrétně bydlel u pana Alberta a paní Blanche Randinové. Za dobu pobytu Jestřáb zkusil mnoho činností, například pásl krávy. Své dojmy z cest vložil později do několika povídek. Bohužel, slibovaná kniha o švýcarském dobrodružství již nevyšla. Švýcarsko opustil Jestřáb 10. listopadu toho roku.

Dalšího roku (1921) jel Jestřáb na Slovensko do Piešťan s Karlínskou školou. Zde poznal mnoho povah, ze kterých později vznikli Ekrtovci, Draňákovci a nebo i Fanek Jelínek (Když Duben přichází).

Rok 1920 byl i v jiném smyslu přelomový. Foglar poprvé začal působit ve skautském oddíle. Podnětem se mu stal článek v novinách, ve kterých měl spolužák Mirek Stiebling zabalenou svačinu. Tam stál článek tohoto znění: „Hoši, kteří by se ještě chtěli účastnit zájezdu na první světové jamboree do Anglie, nechť se ihned přihlásí v místnostech spolku Český skaut, Praha 1, dům Na Staré rychtě!“ Mirka Stieblinga napadlo, že by se mohli zadarmo dostat do Anglie. To samozřejmě nešlo, ale přesto oba vstoupili do skautského oddílu. Hned první neděli se konala výprava za město. Bohužel pro Jestřába také nadlouho poslední. Cesta vedla z Vršovic do Prokopského údolí. Hochům se zde podařilo zachránit jednoho herce, který při natáčení kovbojky spadl ze skály. Na další oddílovku přinesl vedoucí losy skautské loterie. Každý člen jich měl prodat deset a Foglar jako nováček dvacet. Nakonec jich prodali s Mirkem 150, ale Foglar běhání po domech odstonal. Dostal zápal plic a po uzdravení již do oddílu nesměl. Pokoušel se alespoň najít Prokopské údolí. Nemohl tam však trefit. Nejblíže se dostal k hlubočepskému viaduktu. Tam se cesta rozdělovala. Jednou se zeptal na cestu nějakých děvčat. Ta ho však zlomyslně poslala na stranu opačnou. Jestřáb dlouho marně hledal „své“ údolí. Později jej však našel a stalo se oblíbeným cílem výprav Dvojky. Prokopské údolí Foglar použil i v knihách, například v Pod junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje. V současné době vede Prokopským údolím naučná stezka o šesti zastaveních dostupná od stanice metra linky B - Jinonice přes Staré Butovice.

 

Prokopské údolíProkopské údolí Prokopské jezírkoProkopské jezírko

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA